Nejstarší historie |
VÝZNAMNÉ OSOBNOSTI
narozen 10. dubna 1854, Pohoří 27. června 1993 byla odhalena pamětní deska pana profesora Jana Voborníka při malé slavnosti před budovou základní školy v Pohoří, kde je pamětní deska umístěna. Kdo to byl a co znamenal pro naši vlast profesor Voborník. V prvé řadě učitel. Učil postupně na gymnáziích v Rychnově nad Kněžnou, Domažlicích, Jičíně, Litomyšli a na Malostranském gymnáziu v Praze, celých 43 let. Mimo to působil jako český literární historik a kritik. Psal monografie, drobnější stati literárně historické, literárně kritická pojednání a literární příručky, zejména pro studenty. Psal také i díla beletristická, četná dramata, např. Husitská trilogie (Jan Hus, Jeroným Pražský, Smrt krále Václava). Svým vřelým vztahem ke studentům byl právě studenty nazýván "milým otcem", "tatínkem" či "našim dědouškem". Vychoval řadu budoucích vědců, lékařů, umělců a spisovatelů, z nichž lze namátkou jmenovat egyptologa Františka Lexu, cestovatele Vráze, malíře a ilustrátora Adalfa Kašpara, spisovatelé J. Š. Baara, Vladislava Vančuru. Dokladem vzájemných vztahů pana profesora se studenty i ve veřejném životě je třídílný sborník Čtvrtky - Vzpomínky a žertíky kroužku přátel profesora Voborníka, kteří se se svým učitelem i po letech stále pravidelně scházeli. I když byl jeho život zcela naplněn prací, nikdy nezapomněl na svůj rodný kraj a obec Pohoří, kde se 10. dubna 1854 v čp. 62 narodil. Rád se do rodné obce vracel, kde odpočíval a nabíral dalších sil. Soupis jeho prací obsahuje okolo šesti set položek, ať již prací literárně historických a kritických, tak původní tvorby básnické, prozaické i dramatické. Na návrh profesorského sboru filozofické fakulty UK, byl jmenován čestným doktorem filozofie. Diplom čestného doktora filozofie honoris causa mu byl předán 21. dubna 1939 při příležitosti jeho 85. narozenin. Pan profesor v kruhu svých přátel a nejbližších se dožívá vysokého věku. Zemřel 8. března 1946 v Praze. Obsáhlá písemná pozůstalost Jana Voborníka je uložena v literárním archivu Památníku národního písemnictví v Praze. Volně zpracováno podle studie Aleny Vokálové z roku 1984. Vydáno při příležitosti odhalení pamětní desky.
narozen 23. září 1936, Pohoří Po studiích na gymnáziu v Dobrušce a na Vysoké škole pedagogické v Praze (1954-58, obor český jazyk a literatura) učil tři roky na základní škole v Novém Kníně. 1961 odešel do Prahy do Československého rozhlasu jako redaktor a setrval tam až do září 1969. V roce 1967 se stal zakládajícím členem populárního 'Divadla Járy Cimrmana', v němž dodnes působí jako herec, spisovatel, textař a scénárista. První verše otiskl v brněnském Hostu do domu, pak v Plameni aj. Knížky a knížečky veršů: Když se dnes nevrátím (Čs.spisovatel, Praha 1964), Pět nocí k úplňku (Kruh, Hradec Králové 1990), Abeceda lásky (Zvláštní vydání, Brno 1995), Dvě básně o smrti (Zvláštní vydání, Brno 1997), Bdění ve zvěrokruhu (Zvláštní vydání, Brno 1999) a snad i Mandel sonetů (Zvláštní vydání, Brno 2003). Kromě toho scénář filmu Stůj, nebo se netrefím! (spolu s Jiřím Šebánkem) a řada rozhlasových a televizních her, pohádek (v loňském roce vydal kazetu 'Pohádky vodníka Ferdy'), naučně publicistických pásem, zábavných a literárních pořadů, které často i sám uváděl, a písňových textů všech žánrů. Váží si zejména českého básníka Jaroslava Seiferta, sám sebe považuje za nezávislého liberála. O panu Čepelkovi vyšlo mnoho článků, nejvýstižnější je tento od rodáka Pavla Bednáře - v současné době student (Pohoří čp. 84). Vyšel v celostátním deníku Mladá Fronta DNES, dne 12.2.2007, strana 4 regionální přílohy Východní Čechy. Cimrmanolog a básník z Pohoří Seriál osobností východočeského regionu dnes pokračuje hercem, textařem a básníkem Miloněm Čepelkou
narozen 13. května 1849, Pohoří Základní vzdělání získal v rodné obci, absolvoval nižší gymnázium v Rychnově nad Kněžnou a Akademické gymnázium v Praze, kde maturoval 12.7.1870. Lékařskou fakultu v Praze (Karlo-Ferdinandova univerzita)ukončil 4. dubna 1876. V letech 1876 - 1878 byl druhým asistentem 1. porodnické kliniky pro lékaře, 1878 - 1880 asistentem porodnické kliniky pro porodnické báby. Dále se vzdělával i v zahraničí - na vídeňské klinice jako první asistent porodnické kliniky prof. Webra - na podnět prof. Webra a Eiselta vypracoval studie na klinikách v Berlíně, v Drážďanech a v Mnichově za účelem habilitace, od níž z příčin zdravotních upustil. V roce 1880 se vrátil do rodného kraje a stal se sekundárním lékařem v opočenské nemocnici. Roku 1885 nastoupil dráhu praktického lékaře v Opočně a spolu s primářem nemocnice dr. Teunerem založili v Hradci Králové Spolek lékařů v severovýchodních Čechách. S činovníkem opočenského Sokola Podstráneckým vydával v letech 1896 - 1897 časopis Posel od pomezi kladského a později v letech 1898 - 1899 Rozhledy lidové. Ve zdravotnické osvětě spolupracoval s úpickým lékařem MUDr. Antonínem Čapkem, otcem bratří Čapků. V roce 1887 byl zvolen do okresního zastupitelstva a v roce 1889 byl členem okresního výboru. Císařem Františkem I. byl potvrzen do funkce okresního starosty. V roce 1889 byl zvolen na poslance českého Zemského sněmu a v roce 1891 do říšské rady. V roce 1897 byl jmenován členem nejvyšší zdravotní rady ve Vídni. Ve sněmu i v říšské radě se věnoval takměř výhradně činnostem národohospodářským, zdravotnickým, lékařsko-stavovským a později sociálně-politickým, k nimž i v nejvyšší zdravotní radě dal první podnět. Z iniciativních odborných návrhů přijatých ve sněmu a říšské radě: návrh na zřízení české zvěrolékařské školy a ústavu pro výrobu antitoxinů v Praze, návrh na zřizování zvláštních pavilonů pro tuberkulózu při všeobecných veřejných nemocnicích v Benešově, Tanvaldu a Cvikově, návrh na úpravu poměrů všeobecných veřejných nemocnic, na úpravu právních a správních poměrů nemocničních lékařů a správních úředníků těchže, na úpravu zákona zemského a instrukcí o obvodních lékařích, na úpravu poměrů pomocnic ku porodu, návrh na očkování skotu proti tuberkulóze, návrh na zavedení povinného vyučování hygieně na vysokých školách a jiných veřejných ústavech, zejména na zimních školách hospodářských a na letních školách hospodyňských, dle jehož vzoru a iniciativy zavedeno bylo první vyučování na zimní škole hospodářské a letní hospodyňské v Opočně, zařízení z jeho podnětu, návrh na zavedení instituce školních lékařů, návrh na úpravu zákona o nemocenských pokladnách, návrh na zavedení instituce zdravotnických inspektorů u ministerstva, na sdělání osnovy zákona o povinném očkování, na úpravu sazeb za výkony lékařsko-soudní, na zamezení přenášení zvířecích nákaz a na úpravu zákona o nakažlivých nemocech zvířecích, na odstranění výroby a prodeje sirek s jedovatým žlutým fosforem, na odstranění závad zdravotnictví námořního a na úpravu služby lékařů námořních, návrh na zákonnou úpravu pasivního práva volebního lékařů obvodních a obecních. V roce 1903 odešel z Prahy, kde byl do roku 1916 ředitelem Zemské porodnice (ulice Apolinářská čp. 18 - navržená J. Hlávkou a otevřená v roce 1875) a nalezince (nedaleko porodnice, ulice Ke Karlovu 2, z konce 19. století, v roce 2015 je zde Klinika dětského a dorostového lékařství). Mnoho publikoval z oblasti veřejného zdravotnictví a sociální hygieny. Nejzávažnější jsou jeho studie o reformách všeobecné nemocnice, o boji proti tuberkulóze, opilství, péči o nemanželské děti atd. Měl spoluúčast na zřízení Albertina v Žamberku. Známé jsou jeho styky s Eliškou Krásnohorskou, jíž svým vlivem pomáhal prosadit povolení vysokoškolských studií pro ženy. Díky jeho iniciativě směly od roku 1900 ženy oficiálně studovat medicínu na univerzitě. Byl nositel rakouských, francouzských a jiných vyznamenání. Pocházel z rolnické usedlosti čp. 57 v Pohoří, byl i bývalým poslancem říšské rady. Zůstal bezdětný, a proto pamatoval na svou rodnou obec a hlavně na nejubožejší děti, odkázal jim svůj rodný statek ve výměře 63 korců pozemků a budovy. V přítomné době (pozn. kronikáře - pravděpodobně rok 1939) ustanoveno kuratorium, jež bude výtěžek z hospodářství spravovati do té doby, až vzroste majetek na tu výši, kdy dle přání mecenášova bude možno zřídit "Domov pro osiřelé dítky" po Janu a Anně Dvořákových.
narozen 28. července 1906, Pohoří, okres Nové Město n/Metují ev. číslo: 788846 Koncem května 1944 odjel z Lipníku nad Bečvou 12. prapor vládního vojska do severní Itálie. Nejprve do Savigliana, kde měl od 20. června 1944 střežit muniční sklady v San Francesco, Rio Val Maggiore a Lombardore a převzít od 11. praporu ostrahu části železniční trati u Avigliano včetně střežení závodů Fiat tamtéž. Příslušníci tohoto 12. praporu zakrátko tvořili jádro čs. partyzánského oddílu, který se pod velením nadporučíka L. Vrány zúčastnil 11. srpna 1944 bitvy u Ceresole Reale, která je považována za nejúspěšnější z bitev v údolích Piemontu. Byl mezi nimi i rotmistr Jan Smolík. Narodil se 28. července 1905 v Pohoří. Otec Jan byl dělníkem na dráze, matka Anna, rozená Šmídová, pocházela z Dobrého. V Pohoří prožil své mládí a zde v letech 1912 - 1915 absolvoval první tři třídy obecné školy. V druhé polovině roku 1915 se rodina přestěhovala do Mokrého, do strážního domku čp. 47. Brzy nato jeho otec narukoval do války. Jan Smolík dokončil povinnou školní docházku v roce 1920, kdy také obdržel tzv. propouštěcí vysvědčení. Od září 1920 navštěvoval reálné gymnázium v Náchodě, kde se mu moc nevedlo. Necítil se zde dobře, neboť si sám 14letý připadal mezi 11letými dětmi jako "táta". V roce 1926 z gymnázia vystoupil (5 tříd) a začal pracovat jako vrchní u stavby na dráze. V té době byl odveden k výkonu vojenské prezenční služby, kterou nastoupil 1. října 1926 u Hraničářského praporu 3 ve Fryštátě na Moravě. Byl zařazen do poddůstojnické školy, po které přišel k 1. rotě, kdy byl postupně povýšen na svobodníka a desátníka. Dne 1. července 1927 byl přidělen do III. kursu pro střelbu a vrhání pum z letounů k VLÚ Prostějově, 1. listopadu pak přemístěn k Leteckému pluku 2, k 3. letce do Olomouce a 1. března 1928 jmenován leteckým střelcem. Začátkem dubna 1928 byl přijat do další činné služby jako délesloužící poddůstojník a zařazen do elementární pokračovací školy u VLÚ Prostějov, kterou ukončil v listopadu 1928. Vrátil se zpět do Olomouce, kde až do 3. října 1936 zastával u 7. letky funkci výkonného rotmistra. Během této doby byl povýšen na četaře a rotného, 1. dubna 1929 jmenován pilotem letcem a 1. prosince 1929 polním pilotem letcem. Od 4. října 1936 do 30. června 1937 byl frekventantem Školy pro rotmistry z povolání v Milovicích, po které byl 1. července 1937 povýšen na rotmistra letectva z povolání. V tomto roce byl přeložen z Olomouce na letiště do Vyškova na Moravě, kde působil až do 30. června 1939.
Toho dne (26. 6. 1944) přeběhl k italským partyzánům i rotmistr J. Smolík a dostal se k 18. partyzánské brigádě Garibaldi. V "dračím údolí" Val Orco se stal nadporučík L. Vrána velitelem oddílu českých partyzánů v počtu 57 mužů. Zde byl zařazen i rotmistr J. Smolík. Svou odvahou a vojenským uměním čeští partyzáni silně zapůsobili na své italské spolubojovníky i místní obyvatele. Pro zoufalý nedostatek střeliva, potravin a léků nakonec samo italské partyzánské velení doporučilo, před blížící se zimou, svým českým spolubojovníkům přechod přes horské průsmyky do Francie nebo Švýcarska. Po dojemném rozloučení se nakonec vydaly české bojové skupiny v září a říjnu na horské pochody k francouzským hranicím. Nakonec se podařilo po strastiplné cestě dostat do Francie 6 důstojníků a 256 rotmistrů, poddůstojníků a vojáků, kteří za několik dní v britských uniformách posílili řady Čs. samostatné obrněné brigády při obléhání přístavu Dunkerque. Rotmistr J. Smolík byl 13. října 1944 prezentován v Amiensu a zařazen u ČSOB nejprve k doplňovací rotě a od 27. října 1944 jmenován u Dopravního oddílu výkonným rotmistrem 3. roty. Začátkem dubna 1945 byl odeslán přes kanál La Manche do Anglie, kde byl 6. dubna přijat do RAF VR jako AC2 u čs. depot RAF Cosford. Koncem května byl ještě přidělen k 8311. Servicing Echelon (dílenské jednotce v rámci 311 čs. bombardovací perutě) v Leuchars, ale již v červnu se stěhuje do Manstonu v jižní Anglii, kde začínají přípravy k návratu do osvobozeného Československa. Dne 1. srpna 1945 získal hodnost štábního rotmistra letectva. Dne 16. srpna 1945 se vrátil s "třistajedenáctkou" do vlasti a do 15. listopadu 1945 sloužil na letišti v Ruzyni. Poté byl přemístěn k Letištní peruti do Olomouce, 1. ledna 1946 je jmenován praporčíkem letectva a 16. ledna ustanoven správcem letištní plochy v Olomouci. Od 22. března 1947 je určen pro manipulační službu u velitele Školní základny III (ŠZ III) v Olomouci. Ve výcvikovém roce 1947 - 1948 absolvoval doškolovací kurs v Prostějově a vrátil se zpět ke ŠZ III. V krátké době pak získal hodnost kapitána letectva a v roce 1955 je přeložen do Pardubic. Jako zahraniční voják a příslušník čs. jednotek ze "západu" byl podplukovník Jan Smolík ke dni 30. listopadu 1957 propuštěn z čs. armády a převelen do zálohy. Do svého důchodu pracoval jako dopravní referent v závodě Gumokov Hradec Králové. Jan Smolík měl tři děti (dvě dcery a jednoho syna, rovněž Jana Smolíka, nar. 24. 12. 1942 v Lipníku n. Bečvou, který je mimo jiné vítězem XVII. ročníku cyklistického Závodu míru). Zemřel 7. března 1971 v Hradci Králové. Vyznamenán byl čs. medailí Za chrabrost, čs. medailí Za zásluhy II. stupně, čs. vojenskou pamětní medailí VB, čs. pamětním odznakem II. odboje, odznakem čs. partyzána, britskými The 1939 - 45 Star, The France & Germany Star, The War Medal a italskými partyzánskými medailemi.
|