VÝZNAMNÉ OSOBNOSTI

pamětní deska - prof. Jan Voborníkprof. Jan Voborník
literární historik

narozen 10. dubna 1854, Pohoří
zemřel 8. března 1946, Praha

27. června 1993 byla odhalena pamětní deska pana profesora Jana Voborníka při malé slavnosti před budovou základní školy v Pohoří, kde je pamětní deska umístěna.

Kdo to byl a co znamenal pro naši vlast profesor Voborník. V prvé řadě učitel. Učil postupně na gymnáziích v Rychnově nad Kněžnou, Domažlicích, Jičíně, Litomyšli a na Malostranském gymnáziu v Praze, celých 43 let. Mimo to působil jako český literární historik a kritik. Psal monografie, drobnější stati literárně historické, literárně kritická pojednání a literární příručky, zejména pro studenty. Psal také i díla beletristická, četná dramata, např. Husitská trilogie (Jan Hus, Jeroným Pražský, Smrt krále Václava).

Svým vřelým vztahem ke studentům byl právě studenty nazýván "milým otcem", "tatínkem" či "našim dědouškem". Vychoval řadu budoucích vědců, lékařů, umělců a spisovatelů, z nichž lze namátkou jmenovat egyptologa Františka Lexu, cestovatele Vráze, malíře a ilustrátora Adalfa Kašpara, spisovatelé J. Š. Baara, Vladislava Vančuru.

Dokladem vzájemných vztahů pana profesora se studenty i ve veřejném životě je třídílný sborník Čtvrtky - Vzpomínky a žertíky kroužku přátel profesora Voborníka, kteří se se svým učitelem i po letech stále pravidelně scházeli.

I když byl jeho život zcela naplněn prací, nikdy nezapomněl na svůj rodný kraj a obec Pohoří, kde se 10. dubna 1854 v čp. 62 narodil. Rád se do rodné obce vracel, kde odpočíval a nabíral dalších sil.

Soupis jeho prací obsahuje okolo šesti set položek, ať již prací literárně historických a kritických, tak původní tvorby básnické, prozaické i dramatické. Na návrh profesorského sboru filozofické fakulty UK, byl jmenován čestným doktorem filozofie. Diplom čestného doktora filozofie honoris causa mu byl předán 21. dubna 1939 při příležitosti jeho 85. narozenin.

Pan profesor v kruhu svých přátel a nejbližších se dožívá vysokého věku. Zemřel 8. března 1946 v Praze.

Obsáhlá písemná pozůstalost Jana Voborníka je uložena v literárním archivu Památníku národního písemnictví v Praze.

Volně zpracováno podle studie Aleny Vokálové z roku 1984. Vydáno při příležitosti odhalení pamětní desky.


Miloň Čepelka jako otec HlavsaMiloň Čepelka
herec, zakládající člen Divadla Járy Cimrmana

narozen 23. září 1936, Pohoří

Po studiích na gymnáziu v Dobrušce a na Vysoké škole pedagogické v Praze (1954-58, obor český jazyk a literatura) učil tři roky na základní škole v Novém Kníně. 1961 odešel do Prahy do Československého rozhlasu jako redaktor a setrval tam až do září 1969. V roce 1967 se stal zakládajícím členem populárního 'Divadla Járy Cimrmana', v němž dodnes působí jako herec, spisovatel, textař a scénárista. První verše otiskl v brněnském Hostu do domu, pak v Plameni aj. Knížky a knížečky veršů: Když se dnes nevrátím (Čs.spisovatel, Praha 1964), Pět nocí k úplňku (Kruh, Hradec Králové 1990), Abeceda lásky (Zvláštní vydání, Brno 1995), Dvě básně o smrti (Zvláštní vydání, Brno 1997), Bdění ve zvěrokruhu (Zvláštní vydání, Brno 1999) a snad i Mandel sonetů (Zvláštní vydání, Brno 2003). Kromě toho scénář filmu Stůj, nebo se netrefím! (spolu s Jiřím Šebánkem) a řada rozhlasových a televizních her, pohádek (v loňském roce vydal kazetu 'Pohádky vodníka Ferdy'), naučně publicistických pásem, zábavných a literárních pořadů, které často i sám uváděl, a písňových textů všech žánrů. Váží si zejména českého básníka Jaroslava Seiferta, sám sebe považuje za nezávislého liberála.

O panu Čepelkovi vyšlo mnoho článků, nejvýstižnější je tento od rodáka Pavla Bednáře - v současné době student (Pohoří čp. 84). Vyšel v celostátním deníku Mladá Fronta DNES, dne 12.2.2007, strana 4 regionální přílohy Východní Čechy.

Cimrmanolog a básník z Pohoří

Seriál osobností východočeského regionu dnes pokračuje hercem, textařem a básníkem Miloněm Čepelkou

Osobnost regionu seriál

V nenápadném domku číslo popisné 124 ve vísce Pohoří u Dobrušky, který patřil jeho prarodičům z matčiny strany Marii a Janovi Vláškovým, přišel 23. září 1936 na svět Miloň Čepelka, známý především jako herec a zakládající člen Divadla Járy Cimrmana. Rodná víska uprostřed polí, přes níž se vine dříve malebný potůček, na obzoru Orlické hory, rolníci s koňmi, lidové zvyky a tradice, to vše poznamenalo jeho duši natrvalo. „Dodnes ve snu ještě ty dvě brány otvírám,“ říká Miloň Čepelka o branách uzavírajících průjezdní dvůr u jejich domu, kudy jezdily kravské a koňské potahy do polí a na luka.

Rodiče hráli ochotnické divadlo

Malý Miloň ale nepobyl v Pohoří dlouho. Když mu bylo šest týdnů, tatínek Vojtěch s maminkou Růženou se odstěhovali do Opočna. Přesto to bylo v Pohoří, kde Miloně Čepelku prvně okouzlilo umění. V sále místního Hastrdlova hostince se hrála divadla a společenský život slavil zlaté časy. „Mezi místními ochotníky byli i moji rodiče, i když sám jsem je na jevišti neviděl, jen vím, že na své hraní a zpívání rádi vzpomínali a těšilo je, když jsem se už jako kluk ani já nebál na jeviště vstoupit,“ vzpomíná Čepelka. V témže pohořském sále se také prvně v životě setkal s biografem.
V Opočně vychodil Čepelka základní školu a sám tam psal na tatínkově psacím stroji první dětské literární pokusy v třídním časopise, nazvaném příznačně naivně Přítel mládeže. Po studiích na gymnáziu v Dobrušce v roce 1954 nastoupil na Vysokou školu pedagogickou v Praze. Studoval obor český jazyk a literatura. Jeho spolužákem byl pozdější rozhlasový i divadelní kolega Zdeněk Svěrák. Oba hráli už ve studentském divadle, které režíroval jejich starší kamarád Ladislav Smoljak.
Po studiích učil Čepelka na základní škole v Novém Kníně, odkud však po pouhých třech letech odešel do Prahy do Československého rozhlasu jako redaktor. Tam setrval až do září 1969, kdy dal s kolegy Jiřím Šebánkem (vlastním otcem-zakladatelem Divadla Járy Cimrmana) a Svěrákem výpověď raději dřív, než je mohli nastupující normalizátoři vyhodit.

Z Vinárny U Pavouka do divadla

Geniální vlastenec a buditel Jára Cimrman se narodil o tři roky předtím. Nejdřív ve Vinárně U Pavouka, v pravidelném měsíčním rozhlasovém pořadu pánů Šebánka a Svěráka, kde ve fiktivních přímých přenosech koncertovaly hvězdy světové jazzové scény, a na popud prvního z jmenovaných pak v roce 1967 znovu a lépe i na jevišti nově založeného divadla.
Objevený génius z jizerského Liptákova začal postupně zajímat víc a víc lidí. Spousta jich v jeho existenci dokonce uvěřila, a co víc si u mystifikace přát. „Netušili jsme, že nám to tak dlouho vydrží. Mysleli jsme, že se pobavíme a sbohem,“ přiznává Čepelka, který u všeho byl od samého začátku.
Letos na podzim tomu bude už čtyřicet let, kdy se divadlo představilo první Svěrákovou hrou Akt. Čepelka v ní hraje manželku malíře Žíly a na otázku, proč to a proč v souboru nikdy nebyla žena, odpovídá: „Podle Jirky Šebánka, který je tvůrcem Cimrmanova základního životopisu, prý Mistr prohlásil, že ženská na jevištní prkna nepatří.“

Sonety, hry, texty, opereta i film

Ač je Miloň Čepelka široké veřejnosti známý právě díky Cimrmanovi, od mládí jej neopustila láska k poezii. Verše vydal v několika knihách. Poprvé v roce 1964, kdy mu vyšla sbírka Když se dnes nevrátím. Po roce 1968 nemohl publikovat, a tak dalších pět knížek vychází až po listopadové revoluci. Pět nocí k úplňku vydal v roce 1990 v Hradci Králové, další, například Dvě básně o smrti (2000) nebo Mandel sonetů (2003) v Brně. Kromě toho napsal Čepelka spolu s Jiřím Šebánkem scénář k filmu Stůj, nebo se netrefím! Známá je také Čepelkova práce textařská. Na svém kontě má víc než sedm set textů k písním všech žánrů, nevyjímaje ani dechovou hudbu. Rád se hlásí k tomu, že třeba k pomalému valčíku Milana Baginského České posvícení čerpal inspiraci z dětských zážitků v rodné vsi. Jako dramatik se Čepelka nedávno představil operetou Pavouček pro štěstí s hudbou Františka Živného podle povídky Ladislava Stroupežnického. Tu nyní hraje Divadelní soubor Jirásek z Týniště nad Orlicí. Je rovněž autorem řady rozhlasových a televizních her, pohádek, naučně publicistických pásem a literárních i hudebních pořadů, které často sám uvádí. Při tom všem však Miloň Čepelka rád pobývá ve svém rodném kraji, kde, jak říká, „cítí své kořeny“.

Miloň Čepelka
Foto popis| MILOŇ ČEPELKA, neodmyslitelná součást Divadla Járy Cimrmana, píše básně, hry i texty.
Foto autor| FOTO: ARCHIV AUTORA

O autorovi| PAVEL BEDNÁŘ, Autor je studentem Univerzity Hradec Králové

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - východní Čechy (Hradec králové)


MUDr. Jan DvořákMUDr. Jan Dvořák
lékař, sociální hygienik, okresní přednosta

narozen 13. května 1849, Pohoří
zemřel 12. prosince 1916, Praha

Základní vzdělání získal v rodné obci, absolvoval nižší gymnázium v Rychnově nad Kněžnou a Akademické gymnázium v Praze, kde maturoval 12.7.1870. Lékařskou fakultu v Praze ukončil 4. dubna 1876. V letech 1876 - 1878 byl druhým asistentem 1. porodnické kliniky pro lékaře, 1878 - 1880 asistentem porodnické kliniky pro porodnické báby. Dále se vzdělával ve Vídni, Berlíně, Drážďanech, Mnichově. V roce 1880 se vrátil do rodného kraje a stal se sekundárním lékařem v opočenské nemocnici. Roku 1885 nastoupil dráhu praktického lékaře v Opočně a spolu s primářem nemocnice dr. Teunerem založili v Hradci Králové Spolek lékařů v severovýchodních Čechách. S činovníkem opočenského Sokola Podstráneckým vydával v letech 1896 - 1897 časopis Posel od pomezi kladského a později v letech 1898 - 1899 Rozhledy lidové.

Ve zdravotnické osvětě spolupracoval s úpickým lékařem MUDr. Antonínem Čapkem, otcem bratří Čapků. V roce 1887 byl zvolen do okresního zastupitelstva a v roce 1889 byl členem okresního výboru. Císařem Františkem I. byl potvrzen do funkce okresního starosty. V témže roce byl zvolen na poslance českého Zemského sněmu. V roce 1903 odešel z Prahy, kde byl do roku 1916 ředitelem Zemské porodnice a nalezince.

Mnoho publikoval z oblasti veřejného zdravotnictví a sociální hygieny. Nejzávažnější jsou jeho studie o reformách všeobecné nemocnice, o boji proti tuberkulóze, opilství, péči o nemanželské děti atd. Měl spoluúčast na zřízení Albertina v Žamberku. Známé jsou jeho styky s Eliškou Krásnohorskou, jíž svým vlivem pomáhal prosadit povolení vysokoškolských studií pro ženy. Byl nositel rakouských, francouzských a jiných vyznamenání.

Pocházel z rolnické usedlosti čp. 57, byl i bývalým poslancem říšské rady. Zůstal bezdětný, a proto pamatoval na svou rodnou obec a hlavně na nejubožejší děti, odkázal jim svůj rodný statek ve výměře 63 korců pozemků a budovy. V přítomné době (pozn. kronikáře - pravděpodobně rok 1939) ustanoveno kuratorium, jež bude výtěžek z hospodářství spravovati do té doby, až vzroste majetek na tu výši, kdy dle přání mecenášova bude možno zřídit "Domov pro osiřelé dítky" po Janu a Anně Dvořákových.


Jan SmolíkJan Smolík

narozen 28. července 1906, Pohoří, okres Nové Město n/Metují
zemřel 7. března 1971, Hradec Králové

ev. číslo: 788846
hodnost: AC2 - šrtm. let.
funkce: pomocný mechanik - nezařazen

Koncem května 1944 odjel z Lipníku nad Bečvou 12. prapor vládního vojska do severní Itálie. Nejprve do Savigliana, kde měl od 20. června 1944 střežit muniční sklady v San Francesco, Rio Val Maggiore a Lombardore a převzít od 11. praporu ostrahu části železniční trati u Avigliano včetně střežení závodů Fiat tamtéž. Příslušníci tohoto 12. praporu zakrátko tvořili jádro čs. partyzánského oddílu, který se pod velením nadporučíka L. Vrány zúčastnil 11. srpna 1944 bitvy u Ceresole Reale, která je považována za nejúspěšnější z bitev v údolích Piemontu. Byl mezi nimi i rotmistr Jan Smolík.

Narodil se 28. července 1905 v Pohoří. Otec Jan byl dělníkem na dráze, matka Anna, rozená Šmídová, pocházela z Dobrého. V Pohoří prožil své mlá­dí a zde v letech 1912 - 1915 absolvoval první tři třídy obecné školy. V druhé polovině roku 1915 se rodina přestěhovala do Mokrého, do strážního domku čp. 47. Brzy nato jeho otec narukoval do války. Jan Smolík dokončil povinnou školní docházku v roce 1920, kdy také obdržel tzv. propouštěcí vysvědčení. Od září 1920 navštěvoval reálné gymnázium v Náchodě, kde se mu moc ne­vedlo. Necítil se zde dobře, neboť si sám 14letý připadal mezi 11letými dětmi jako "táta". V roce 1926 z gymnázia vystoupil (5 tříd) a začal pracovat jako vrchní u stavby na dráze.

V té době byl odveden k výkonu vojenské prezenční služby, kterou na­stoupil 1. října 1926 u Hraničářského praporu 3 ve Fryštátě na Moravě. Byl zařazen do poddůstojnické školy, po které přišel k 1. rotě, kdy byl postupně povýšen na svobodníka a desátníka. Dne 1. července 1927 byl přidělen do III. kursu pro střelbu a vrhání pum z letounů k VLÚ Prostějově, 1. listopadu pak přemístěn k Leteckému pluku 2, k 3. letce do Olomouce a 1. března 1928 jmenován leteckým střelcem. Začátkem dubna 1928 byl přijat do další činné služby jako délesloužící poddůstojník a zařazen do elementární pokračovací školy u VLÚ Prostějov, kterou ukončil v listopadu 1928. Vrátil se zpět do Olomouce, kde až do 3. října 1936 zastával u 7. letky funkci výkonného rot­mistra. Během této doby byl povýšen na četaře a rotného, 1. dubna 1929 jmenován pilotem letcem a 1. prosince 1929 polním pilotem letcem. Od 4. říj­na 1936 do 30. června 1937 byl frekventantem Školy pro rotmistry z povolá­ní v Milovicích, po které byl 1. července 1937 povýšen na rotmistra letectva z povolání. V tomto roce byl přeložen z Olomouce na letiště do Vyškova na Moravě, kde působil až do 30. června 1939.

Jan SmolíkDne 1. července 1939 byl přijat do počtu Vládního vojska Protektorátu Čechy a Morava, kde byl vtělen nejprve k 9. praporu ve Vysokém Mýtě a od 15. října 1939 se stal příslušníkem 12. praporu v Lipníku nad Bečvou. Zde zastával řadovou a strážní službu u 2. (cyklistické) roty do 11. června 1940, kdy byl určen u 12. praporu jako řidič motorových vozidel. S touto jednotkou také odjel 24. května 1944 do severní Itálie, kde měl za úkol střežit určené prostory, sklady a železnici. Po prvním navázání styku s italskými partyzány odešel 22. června 1944 z Rio Val Maggiore poručík V. Smolík s devatenácti muži 12. praporu, po fingovaném boji byl 24. června 1944 z továrny v Aviglianě "odvlečen" štábní rotmistr A. Pudlo s deseti muži, druhý den v Sar Francesco přeběhl škpt. Mot'ka a 39 vojáků jeho stráže, z Lombardore zmizel 26. červ­na 1944 poručík M. Portisch a 38 mužů, všichni od 12. praporu. Jejich pří­kladu zde stejného dne následoval i nadporučík L. Vrána s jedenácti svými vojáky v piemontském Lombardore...

Toho dne (26. 6. 1944) přeběhl k italským partyzánům i rotmistr J. Smolík a dostal se k 18. partyzánské brigádě Garibaldi. V "dračím údolí" Val Orco se stal nadporučík L. Vrána velitelem oddílu českých partyzánů v počtu 57 mužů. Zde byl zařazen i rotmistr J. Smolík. Svou odvahou a vojenským uměním čeští partyzáni silně zapůsobili na své italské spolubojovníky i míst­ní obyvatele. Pro zoufalý nedostatek střeliva, potravin a léků nakonec samo italské partyzánské velení doporučilo, před blížící se zimou, svým českým spolubojovníkům přechod přes horské průsmyky do Francie nebo Švýcar­ska. Po dojemném rozloučení se nakonec vydaly české bojové skupiny v zá­ří a říjnu na horské pochody k francouzským hranicím. Nakonec se podařilo po strastiplné cestě dostat do Francie 6 důstojníků a 256 rotmistrů, poddůstojníků a vojáků, kteří za několik dní v britských uniformách posílili řady Čs. samostatné obrněné brigády při obléhání přístavu Dunkerque.

Rotmistr J. Smolík byl 13. října 1944 prezentován v Amiensu a zařazen u ČSOB nejprve k doplňovací rotě a od 27. října 1944 jmenován u Dopravního oddílu výkonným rotmistrem 3. roty. Začátkem dubna 1945 byl odeslán přes kanál La Manche do Anglie, kde byl 6. dubna přijat do RAF VR jako AC2 u čs. depot RAF Cosford. Koncem května byl ještě přidělen k 8311. Servicing Echelon (dílenské jednotce v rámci 311 čs. bombardovací peru­tě) v Leuchars, ale již v červnu se stěhuje do Manstonu v jižní Anglii, kde začínají přípravy k návratu do osvobozeného Československa. Dne 1. srpna 1945 získal hodnost štábního rotmistra letectva. Dne 16. srpna 1945 se vrátil s "třistajedenáct­kou" do vlasti a do 15. listopadu 1945 sloužil na letišti v Ruzyni. Poté byl přemístěn k Letištní peruti do Olomouce, 1. ledna 1946 je jmeno­ván praporčíkem letectva a 16. ledna ustanoven správcem letištní plochy v Olomouci. Od 22. března 1947 je ur­čen pro manipulační službu u velitele Školní základny III (ŠZ III) v Olomouci. Ve výcvikovém roce 1947 - 1948 absolvoval doškolovací kurs v Prostějově a vrátil se zpět ke ŠZ III. V krátké době pak získal hod­nost kapitána letectva a v roce 1955 je přeložen do Pardubic.

Jako zahraniční voják a příslušník čs. jednotek ze "západu" byl podplukovník Jan Smolík ke dni 30. listopadu 1957 propuštěn z čs. armády a převelen do zálohy. Do svého důchodu pracoval jako dopravní referent v závodě Gumokov Hradec Králové. Jan Smolík měl tři děti (dvě dcery a jednoho syna, rovněž Jana Smolíka, nar. 24. 12. 1942 v Lipníku n. Bečvou, který je mimo jiné vítězem XVII. ročníku cyklistického Závodu míru). Zemřel 7. března 1971 v Hradci Králové.

Vyznamenán byl čs. medailí Za chrabrost, čs. medailí Za zásluhy II. stupně, čs. vojenskou pamětní medailí VB, čs. pamětním odznakem II. odboje, odznakem čs. partyzána, britskými The 1939 - 45 Star, The France & Germany Star, The War Medal a italskými partyzánskými medailemi.


přesun na začátek stránek na začátek stránky přesun na začátek stránek |

(c) 2000 - 2017 Jan Jurásek, kronikář obce.